Obsah                                         
    Susinská vysoká je elitní škola, kterou navštěvuje horní 1 % studentů v zemi. Jejich známky jsou výsledky neustálého tlaku a přísného trestního systému, který napomáhá tomu, aby se studenti vyhýbali jakýmkoliv mimostudijním aktivitám. Během zimních prázdnin zde zůstává sedm studentů a jeden učitel, ke kterým se později nedobrovolně přidává psychiatr Kim Yo Han, který byl nucen využít toto útočiště protože měl autonehodu. Ve chvíli, kdy každý jiný oslavuje Štědrý večer, si studenti uvědomují, že anonymní dopis, který všichni obdrželi, nebyl jen výsledkem pouhého žertu - objevuje se první mrtvola a je jasné, že v jejich středu se ukrývá vrah. Monstrem se člověk rodí, nebo se jím stává?

                              Vlastní hodnocení                             
    Tak musím se přiznat, že první díl byl trochu rozpačitější, spíš mi to přišlo jako nějaký ústav pro psychopaty nebo minimálně pro lidi v depresi :-D přišlo mi, že všichni herci zatím uvažují jak svoji postavu tím nejlepším zůsobem uchopit. Nicméně pak se to krásně rozjelo, všichni si našli to svoje a napětí houstlo. Stopáž je velmi vítanou změnou - pouhých osm dílů je přesně ten počet, který to mělo mít. Když už jsem si byla jistá, že za tím stojí on, tak se stal nečekaný zvrat a já, i když jsem byla přesvědčená o viníkovi, jsem začala pochybovat o svém úsudku. Při sledování jsem se dokonce ukrátila o spánek, který tak miluju :-) Velmi důležitá rada ke sledování: není dobré seriál sledovat o samotě, ale spíš s někým, protože člověk potřebuje o ději diskutovat. Já při sledování trpěla samomluvou a přesvědčováním postav, ať to nedělají... bude to vypadat líp, pokud u toho bude alespoň jedna osoba navíc. :-D
    Pokud jste neviděli tak rozhodně nepokračujte ve čtení, protože určitě zmíním nějaké spoilery. :-) Zejména se zde hodlám asi i trochu filozoficky zamyslet, tak pokud nemáte zájem o mé myšlenkové pochody, tak nečtěte. :-D 

    1. Při sledování si člověk velmi často říká: "Tohle bych já nikdy neudělal!", "Takhle bych se nikdy nezachoval!", "Nejdřív bych si to nechal vysvětlit než bych konal!" - co ale my víme, pokud by se člověk dostal do stejného tlaku jako studenti a věděl by, že mu jde o život, tak by se mohl zachovat úplně přesně jako oni - ztratit soudnost a vidět nepřítele v každém. Koho je nejjednodušší podezřívat? Hluchého kluka, který musí mít zlost na celý svět a navíc se chová tak podezřele, to že byl malý a sotva by přepral toho urostlého učitele už nikoho nezajímá, jde mi přece o život a já chci přežít. 

    2. Další scéna - zrada, aby si člověk zachránil svůj vlastní život - opět nás napadne "Neudělal bych to!", ale ten chlap měl zbraň a mu šlo SKUTEČNE o život. "Mám přeci svědomí, nemohl bych s tím žít.", vážně? Já nevím, jestli by to bylo to první na co by člověk myslel. 

    3. Další nápad - "Já bych byl ten statečný kluk, který byl ochotný obětovat svůj život." "A já bych byl ten hluchej kluk, který i po tom, co ho tam naháněli, udělá ten statečný čin." Upřímně já nevím, jestli bych nebyla někde zalezlá a nečekala až se z toho hrozného snu probudím. To se nám to kecá z pohodlného křesla v pokoji, kritizovat rozhodnutí ostatních, i to jejich nelogické myšlení.

    4. U závěrečné scény na střeše jsem si říkala, oni to určitě neudělají, vždyť musí vědět, že je to bude provázet po celý život, bude to šťastný konec, studenti to překonají a z té střechy ho neshodí, prostě šťastný konec. Ale to, co udělali mi vyrazilo dech. Když se na to podíváme i z jejich perspektivy, myslím, že se báli, aby se mu z toho opět nepodařilo uniknout a že by pak mohl ohrožovat nebo dokonce zabít další. Byla jsem tím zaskočená, protože jsem do poslední chvíle doufala, že to neudělají, skončilo to a já ještě hodinu přemýšlela nad celým seriálem než jsem konečně usnula. Druhý den jsem také měla o čem přemýšlet, vlatně jsem nad tímto dílkem přemýšlela ve volných chvílích skoro celý den: "Jak bych se zachovala já?", "Byla bych něčeho takového schopná?" - já vážně nevím a myslím, že to nikdo z nás. Strach, tlak a hrůza dokáží s člověkem divy a i racionálně uvažující lidé se mohou stát, proti vlastní vůli, monstrem. 

    Potřebovala jsem se z toho vykecat, protože ještě i teď, skoro měsíc po shlédnutí, mám o čem přemýšlet, když si na něj vzpomenu. Je to můj názor, ne každý může souhlasti, ale i z tohoto důvodu jsem si udělala web, abych měla s kým sdílet své zážitky ze sledování filmů a seriálů. :-) A tohle se vám stane, pokud se na to budete dívat sami. :-D