11. kapitola    

    Yoongi dorazil domů, zavřel za sebou vchodové dveře, zul si boty a došel k pohovce. Taehyung a Jungkook seděli na turka na podlaze, zády se opírali o pohovku a nad něčím strašně vtipným se před otevřeným notebookem, položeným na Taehyungových nohou, bavili. Jimin ležel na pohovce, hlavu opřenou bradou o Taeovo levé rameno a zíral tam taky s jistým zájmem. Na konferenčním stole před nimi leželo několik prázdných, zmačkaných plechovek od piva. Yoongimu se koutek úst povytáhl mírně nahoru. Kolikrát jsem jen býval dříve svědkem podobných scén? Tehdy by mě ani nenapadlo, jak mi budou jednou chybět. A teď už je to tu zase. 

    „Jsem doma… kdyby vás to zajímalo.“

    Taehyung zvedl dosti ledabyle svou pravou ruku na znamení, že si toho je vědom, ale nepronesl ani slovo a dál koukal do noťasu. Jungkook ani nezareagoval, Jimin se ovšem rychlostí blesku napřímil na sedačce a posadil se. „Ahoj, hyung!“ smrtící úsměv opět na své tváři. „Dáš si nějaké ovoce, když ho nachystám? Jako takovou odpolední svačinu, než přijdou ostatní a dáme si pořádnou večeři. Víš, jako aspoň nějaká náhrada za ten tvůj obětovanej oběd,“ culil se na něj dál. Yoongi jen mlčky přikývl. Jimin se vyhoupl z pohodlí sedačky a už byl u lednice, aby z ní vytáhl několik druhů ovoce, které se v ní nacházelo.

    „Zajdu se zatím sprchnout,“ pronesl Yoongi spíš jen tak bručivým tónem sám sobě pod nos a vydal se s oblečením, které si právě donesl z pokoje, do koupelny. 

    Vysvlékl si tričko a pohled mu sjel na vlastní odraz v zrcadle. Jak to dneska sakra vypadám? Dost nespokojeně se prohlížel, přistoupil blíž a zkoumal svůj obličej, který dnes vypadal dosti neupraveně. Otevřely se a hned i zavřely dveře. Periferně zahlédl, že je to Taehyung, ani mu nechtěl věnovat pozornost, ale když si uvědomil, že tam jen tak stojí a zírá na něj, tak se otočil a napřímil se.

    „Co je?“ zvedl tázavě obočí.

    Taehyung bez jediného slova přišel rázně až k němu, uchopil ho svými dlouhými prsty za pravé zápěstí, trochu prudčeji s ním trhl, aby ho vytočil směrem k prázdné zdi, druhou rukou ho chytl za rameno a zády ho přitlačil na studenou stěnu. Celým tělem mu projelo nepříjemné zamrazení, jak holá kůže přišla do kontaktu s ledovými kachličkami, což vnímal spíš jen podvědomě, větší šok měl totiž z Taehyungova podivného počínání. Ohromením nebyl schopný jediného slova, zorničky se mu v údivu rozšířily. Díval se zaraženě na Taehyunga, který měl na tváři zvláštní úsměv. Bylo z něj cítit pivo. Co blbne? Až když se Taehyung začal nebezpečně přibližovat k jeho obličeji, tak se vzpamatoval a prudce do něj strčil, později si říkal, že bylo docela kupodivu, že mu okamžitě jednu neubalil. Tae skončil s hlasitým žuchnutím na zadku na studené podlaze koupelny.

    „Co blbneš, ty hňupe!“ vykřikl Yoongi překvapeně a mnohem vyšším tónem, než zamýšlel, zněl jako hysterická holka.

    Koupelnou se rozlehl Taehyungův hlasitý smích, válel se na zádech a z očí mu tekly slzy. „Vědeckej experiment,“ vydal ze sebe stěží.

    „Cože to?!“ Yoongi si oběma rukama zakrýval holou hruď, jako by se ho právě někdo pokusil znásilnit, což se mu tak vlastně i docela jevilo.

    Taehyunga jeho postoj asi velmi pobavil, a tak dostal další záchvat smíchu, ale aspoň se už udržel vsedě a neválel se po podlaze. „Četl… teda četli jsme zase nějakou fanfikci“ zajíkal se a po tvářích mu stékaly slzy, „víš, podle někoho pořádáme doma hotové orgie. A já, já si říkal, že… že musím přijít na to, odkud vítr vane.“ Tae se zajíkal smíchem, který se odrážel od stěn koupelny a tvořil až děsivou ozvěnu.

    Dveře se znovu otevřely, objevila se tam Jiminova rozcuchaná hlava: „Co je?“ se zájmem a lehkým úsměvem těkal z jednoho na druhého. Nad Jiminovou hlavou se objevila i ta Jungkookova, oči vyvalené zvědavostí.

    „Ty seš vážně debil! Víš to?!“ rozkřikl se Yoongi na Taehyunga. Měl chuť pořádně ho nakopnout, jak tam tak seděl na podlaze a z celé situace měl škodolibou radost. Ovládl se, ale ulevil si aspoň dost silným pohlavkem po jeho temeni. „Vystřel, ty ožralý hovado!“ Jimin a Jungkook radši rychle odtáhli smějícího se Taehyunga z Yoongiho dosahu, aby ho už déle neprovokoval. Když Yoongi zůstal v koupelně sám, pro jistotu se zamkl. Jak procházel kolem zrcadla, uviděl svůj nasupený výraz, oběma rukama se zapřel o umyvadlo a chvíli na sebe hleděl. Absurdita celé situace mu po menší pauze přišla naprosto komická, pravý koutek úst se mu zkřivil do úšklebku. „To je ale blbec,“ uchechtl se teď už uvolněně, „šak počkej, já ti to vrátím, ty pako!“

    Když se Yoongi osprchoval a vrátil se do obýváku, Taehyung se pořád smál, i když z bezpečnostních důvodů teď už nic neříkal. Yoongi se pohodlně uvelebil na sedačku a nechal si od Jimina strčit do úst kousek nakrájeného jablka, přitom vlepil Taeovi ještě jeden malý pohlavek. „Prosím tě, nečti ty kraviny… nebo u toho aspoň nepij, pak tě napadají ještě větší voloviny.“

    Ani ne do čtvrt hodiny, co se s mobilem v ruce usadil na sedačku, dorazil domů i Jin. Všechny pozdravil a zapadl do pokoje s tím, že se taky půjde sprchnout. Taehyung se vzápětí zvedl z podlahy a s potutelným úsměvem se vkradl do pokoje za ním. Yoongi se díval na zavřené dveře do pokoje a poslouchal, co se bude dít, po krátkém tichu se ozvalo Taehyungovo zděšené a mírně přiškrcené: „Hyung! Co to děláš?!“

    Vyhoupl se teda ze sedačky, přiběhl ke dveřím pokoje a pomalu je otevřel, pak se jen opřel o futra a bavil se. Taehyung ležel na znak na posteli, s vyděšeným výrazem zíral na Jina, který seděl obkročmo na něm, ruce mu držel za zápěstí nemilosrdně přitlačené k matraci a hlavu měl skloněnou skoro těsně k té jeho. „Co… co to děláš, hyung?“ Zeptal se Taehyung znovu, s ještě větším zděšením v hlase.

    „Když něco začneš, měl bys to i dokončit, brouku,“ hlesl Jin svůdným šepotem. Pustil mu přitom levé zápěstí a přejel mu hřbetem prstů jemně po tváři, zastavil se na jeho bradě, kterou uchopil mezi ukazováček a palec a jemně ji zvedl. Taehyung nebyl schopný jediného pohybu a jen na něj v němém zaražení zíral, oči vytřeštěné do své největší velikosti. Jin se naklonil ještě o kousek blíž, až to vypadalo, že se jejich rty musí každičkou chvíli dotknout.

    „Proč zavíráš oči, krásko? To chceš vážně pusu?!“ Jin se napřímil a praštil Taehyunga do hrudi. „To máš za to, že vymýšlíš voloviny, ty pako.“ A zvedl se z něj.

    „Tak a teď jsme si kvit, Tae,“ řekl se smíchem Yoongi ode dveří. Díval se na Taehyunga, který rozlepil oči, které měl doposud křečovitě semknuté k sobě a zmateně se rozhlédl po pokoji.

    Když Jin procházel kolem Yoongiho, vítězoslavně si plácli. Zdálo se, že Taehyungovi zatím stále nedochází, co se stalo. Ležel a pořád se nepohnul z místa, jen vytřeštěně zíral do stropu. Nejspíš se snažil pochopit, co se mu to právě stalo. Yoongi došel k posteli a plácl ho po stehně, Tae sebou škubl, vypadal, jako by ho probral z transu. Podíval se na něj se stále vytřeštěným pohledem.

    „Neměl sis začínat,“ zasmál se Yoongi, „stihl jsem Jinovi napsat zprávu a připravit ho na tvůj možný útok, a to by nebyl Jin, kdyby toho nevyužil. Jaký to je, spadnout do jámy, kterou jsi sám vykopal?“ Znovu ho plácl po stehně a za hlasitého, zlovolného smíchu odešel z pokoje. Taehyunga zanechal v pokoji nadále dosti otřeseného a ležícího na posteli.