Víte co? Tohle Potemnělá místnost. Na stěně jediná rozsvícená lampa. Její odraz v obrovském zrcadle na protější straně. Ticho, jen občas přerušené jemnými vzlyky. V rohu dvě sedící postavy.
Hlava mírně zvrácena dozadu, opřená o zeď. Prsty propletené, lokty položené na kolenou pokrčených nohou. Oči zavřené, na čele hluboká vráska. Ve tváři odraz starosti a žádné radosti.
Tiché klepnutí o podlahu, jemný dotek na rameni. Oči otevřené. Vráska na čele zmizela. Hlava nakloněna na stranu. O rameno opřená světlá rozcuchaná kštice. Hlava opatrně nachýlena o něco níž, vzlyky utichly, spal. Ohrnutí vlasů padajících spícímu do čela, něžné otření uslzené tváře. Ve vlastní tváři pocit uvolnění, napětí polevilo, srdce se uklidnilo.
Hlava se mírně zvrátila dozadu, opřela se zpátky o zeď. Oči ztěžklé únavou opět zavřené. Na čele žádná stopa po hlubokém soustředění. Ve velké místnosti skoro neslyšné oddechování spícího chlapce. Tlukot srdce zklidněný, výraz tváře pokojný.
Jemný šelest na rameni. Ruka rychlým pohybem zachytila padající hlavu. Nohy nataženy, hlava spícího uložena do klína, klidný výraz ve tváři, spal hluboce, zoufalství zmizelo. Únava druhého ustoupila. Prsty prohrabující světlé vlasy. Lehký úsměv. Mírné zamyšlení, pohled upřený, krásu obdivující.
Někde venku šepot větru, dešťová ukolébavka. Otřes spícího chlapce, schoulení, intimnější přivinutí. Deka po pravé straně přehozena přes chvějícího se chlapce. Křečovité objetí stehna polevilo, hřejivé teplo se rozlilo.
Ticho přerušováno jemnými oddechy. Spali. Nepatrné škubnutí na stehnech. Probuzení. Oči upřeny na hlavu v klíně, tvář zkřivena utrpením. Dlaň položena na čelo, záškuby polevily. Opět pokojně spal. Zlý sen zmizel.
Hluboké povzdechnutí protnulo hrobové ticho v místnosti. Z Taehyungových rtů skoro neslyšně splynula slova:
„Jimine, kdy konečně začneš milovat sám sebe?“
Nic vám k tomu psát nebudu, protože je to tak krátké, že ani nemůžu nic prozradit. Prostě jsem si sedla a tohle ze mě vypadlo...
Potemnělá místnost. Na stěně jediná rozsvícená lampa. Její odraz v obrovském zrcadle na protější straně. Ticho, jen občas přerušené jemnými vzlyky. V rohu dvě sedící postavy.
Hlava mírně zvrácena dozadu, opřená o zeď. Prsty propletené, lokty položené na kolenou pokrčených nohou. Oči zavřené, na čele hluboká vráska. Ve tváři odraz starosti a žádné radosti.
Tiché klepnutí o podlahu, jemný dotek na rameni. Oči otevřené. Vráska na čele zmizela. Hlava nakloněna na stranu. O rameno opřená světlá rozcuchaná kštice. Hlava opatrně nachýlena o něco níž, vzlyky utichly, spal. Odhrnutí vlasů padajících spícímu do čela, něžné otření uslzené tváře. Ve vlastní tváři pocit uvolnění, napětí polevilo, srdce se uklidnilo.
Hlava se mírně zvrátila dozadu, opřela se zpátky o zeď. Oči ztěžklé únavou opět zavřené. Na čele žádná stopa po hlubokém soustředění. Ve velké místnosti skoro neslyšné oddechování spícího chlapce. Tlukot srdce zklidněný, výraz tváře pokojný.
Jemný šelest na rameni. Ruka rychlým pohybem zachytila padající hlavu. Nohy nataženy, hlava spícího uložena do klína, klidný výraz ve tváři, spal hluboce, zoufalství zmizelo. Únava druhého ustoupila. Prsty prohrabující světlé vlasy. Lehký úsměv. Mírné zamyšlení, pohled upřený, krásu obdivující.
Někde venku šepot větru, dešťová ukolébavka. Otřes spícího chlapce, schoulení, intimnější přivinutí. Deka po pravé straně přehozena přes chvějícího se chlapce. Křečovité objetí stehna polevilo, hřejivé teplo se rozlilo.
Ticho přerušováno jemnými oddechy. Spali. Nepatrné škubnutí na stehnech. Probuzení. Oči upřeny na hlavu v klíně, tvář zkřivena utrpením. Dlaň položena na čelo, záškuby polevily. Opět pokojně spal. Zlý sen zmizel.
Hluboké povzdechnutí protnulo hrobové ticho v místnosti.
Z Taehyungových rtů skoro neslyšně splynula slova: „Jimine, kdy konečně začneš milovat sám sebe?“
